Hektor a...

Hektor a hledání štěstí. Hektor a tajemství lásky. Hektor a honba za časem. Názvy knih z trilogie o Hektorovi, který je mladým psychiatemr s knírkem, jenž se opravdu zajímá o to, co mu jeho pacienti říkají. První dva díly mám už leta letoucí, poslední do (svaté) trojice jsem si vyzvedávala v pátek. Ale postupně :)

Hektor a hledání štěstí (klik)

První z trilogie. Z mého pohledu má celá série sestupnou tendenci, jak už tomu zhusta bývá, pokud něco na něco navazuje.
Hektor je mladý psychiatr, který se snaží přijít na to, proč jsou jeho pacienti nešťastní a nespokojení, přestože žádné opravdové neštěstí neprožili. A proč se naopak lidé, kteří opravdové neštěstí prožili či prožívají, dokáží i přesto usmívat. Hledá tajemství štěstí a své pátrání začíná letem do Číny za svým bývalým spolužákem (bankéř), kde se mimo jiné seznámí se starým mnichem, pokračuje do Afriky za dalším spolužákem (lékař), kde je dokonce unesen bandity, aby se před cestou domů opět zastavil za starým mnichem v Číně. Při první návštěvě mnichovi slíbil, že mu na konci své cesty přijede ukázat, co svým pátráním zjistil.
Veškeré myšlenky o štěstí si Hektor zapisoval jako "ponaučení". Moc se mi líbilo, jak poučení č. 18 velmi záhy přeškrtal, protože usoudil že ženám by se nemuselo líbit poučení, že "Štěstí by bylo moci milovat více žen najednou." :) Čímž se opět dostáváme k odvěké otázce, zda je člověk od přírody tvor monogamní, či mu byla monogamie vnucena. Ale to už zůstává na cítění každého z nás :)
Tento díl se mi líbil nejvíc. Nevím, možná je to i počtem stránek (je ze všech nejtenčí), ale oproti jejím kolegyním mi přišlo, že vše podstatné je řečeno v příjemném příběhu a nikoli rozvláčném až nudném, jako je tomu u lásky a času. Co se nedá upřít žádnému dílu, tak tedy to, že nutí člověk zamyslet se. V tomto případě zamyslet se nad tím, co je štěstí. Samozřejmě kromě toho, že muška jenom zlatá :) Ale co vlastně dělá člověka šťastným, co je podstatou okamžiků, které chceme, aby trvaly navždy,...

Hektor a tajemství lásky (klik)

Ve druhém díle je Hektor stále ještě mladý psychiatr s knírkem. Zde se pro změnu, na žádost jedné farmaceutické firmy, vydává hledat profesora, který jako nějaký alchymista hledal a vyráběl pilulku lásky. Hektor tedy putuje po stopách profesora, které mu zanechává vzkazy na nejrůznějších místech.
Příběh to byl zajímavý, jen chvílemi zdlouhavý. Přesto dokázal krásně vystihnout podstatu vztahů. Proč si lidé ubližují, ač nechtějí. Proč nám někdy záleží více než na jednom člověku. Proč po čase vyprchává zamilovanost...
Tady si Hektor zapisuje myšlenky ohledně lásky jako "květinky". Profesorovi se pilulku lásky opravdu podaří vyvinout, ale je s ní na útěku. Bojí se, že by se dostala do rukou nepravým lidem s nekalými úmysly. Bohužel, přesně tihle lidé ho nakonec vystopují a najdou. Po troše dramatu Hektor kufřík s ampulemi hodí do moře, což se samozřejmě doktora Cormorana velice dotkne. Kniha končí dost neurčitě, je na každém, jaký konec si přeje a představuje :)

Hektor a honba za časem (klik)

V posledním díle už Hektor není tak úplně mladý doktor a dokonce ani nenosí knírek. To mě mělo varovat hned na začátku :)
Nevím, jestli je to tím, že sama jsem se nikdy nezabývala tím, jestli čas mě přidělený prožívám správně či ne, ale tenhle díl mi vyloženě nesedl. Na můj vkus je příliš roztahaný, filozofický a, říkám to nerada, až nudný. Hektor se opět setkává s Eduardem z Číny, se starým mnichem, zavítá i k Eskymáků (pardon, Inuitům),...ale i tak pro mě zůstává kniha nijaká. Bez šťávy, bez spádu. Jako by se příběh nikam neposunoval.Takové přešlapování na místě, které nikam nevede. Možná i to byl důvod, proč jsem knížku dočetla jen proto, že mám Hektora příliš ráda na to, abych knihu zavřela a uložila do knihovničky nedočtenou.
Stejně jako v každém díle, i tady si Hektor zapisuje své objevy ohledně času, a to jako "časová cvičení". Samozřejmě se objevilo pár myšlenek, které mě zaujaly. Třeba pacient Fernand, který počítá zbývající život na psy, takže jemu samotnému zbývá asi dva a půl psa :)
Krásná úvaha, která mě nikdy nenapadla, je, jestli je lepší proti času bojovat a snažit se zůstávat mladý nebo se s ním smířit a umět zestárnout. U mě je odpověď naprosto jasná! Mně osobně se zamlouvají lidé, kteří umí stárnout se ctí a grácií. Lidé, kteří se snaží zůstat za každou cenu mladí, bohužel v drtivé většině působí přesně naopak, totiž až trapně. Ono vidět cca 50 letou dámu, která si hraje na dvacetiletého diblíka, ve mě vzbuzuje spíš hrůzu a soucit než to, co zřejmě dotyčná vzbuzovat chce. Samozřejmě, je to věcí každého a nikoho neodsuzuju! Ale myslím, že to krásně vystihl už pan Werich: "Mladým to sluší a starý to nosej."
Já mám zřejmě obrovské štěstí v genech, protože u nás v rodině jsem nikdy neslyšela nic o krizi středního věku a absolutně nechápu své vrstevníky, kteří se kácí, že už jim bude 28, případně 30. Já se totiž pořád cítím jako student, přestože jím už nejsem. Naopak, dokonce se role obrátily a já učím. Nikoli se, ale učím. Proto děkuji svým genům za můj přístup k životu :)

Co se mi líbí víc, než moc, je provedení knih. Jejich obálky, jejich vnitřní strany obalů, rozdělení dílů do 3 barev a do 3 různých motivů. Mimochodem všimli jste si, že motiv z vnitřní strany obálky se shoduje s motivem na přebalu a dokonce i s motivem Hektorova obleku? :)
Přestože byl třetí díl spíš zklamáním, nic to nemění na tom, že mám Hektora i jeho myšlenky, poučení, květinky a časová cvičení moc ráda. Jediné, co bych vytkla je, že na sebe knihy navazují dost kostrbatě. Dokonce to na mě působí tak, že autor původně vůbec nezamýšlel, že by v psaní pokračoval. Ale je dobře, že se do dalších dílů pustil, i když se prvnímu nevyrovnají. Určitě doporučuji všem, kteří chtějí vidět jiný náhled na život, štěstí, lásku a čas.