Ferda Mravenec - práce všeho druhu

Posunul se nám čas. Venku je tma od nevidím do nevidím, a do zimního slunovratu to bude jen horší a horší. Myslím, že většina z nás funguje na sluneční energii. A když nemá jak dobít baterky, je tak nějak unavenější a línější. Samozřejmě tak nefungují všichni, já vím. Jsem ráda, že se aspoň stromy barví do žluta - připomínají mi totiž paprsky sluníčka. Tak či tak, pro mě ale posun času a "věčná" tma znamená, že už v šest mám pocit, že bych měla být v pyžamu :)

Ještě před tímhle, pro mě nepříjemným, zásahem, jsem stihla knižní bazar. Ehm, pokud jsem si myslela, že své knihovničce ulevím, tak se mi to příliš nezadařilo. Sice jsem tam cca 8 knih přivezla, ale domů jich se mnou putovalo 21...

Pokud nehledám konkrétní titul, dávám při výběru vždy na první dojem. A to buď z obalu, nebo z názvu. Uznejte, že "Případ otrávené bonboniéry" tam prostě nešlo nechat! Večer jsem potom sedla a hledala na databázi knih, co je vlastně co. Myslím, že jsem se trefila z více než 90% a moc se těším, až je postupně všechny přečtu!

O víkendu, kdy se čas posunoval, jsme byli na Moravě. Lumpík byl opět vzorný společník na cestách, ale v autobuse se chvíli tvářil tak, že jsem nevěděla, jestli je naštvaný, uražený, nešťastný nebo se opět projevuje jeho herecký talent "jsem z útulku a největší chudák na světě - politujte mě!"

Jelikož se blíží dušičky, babi měla vzorně nakoupené propriety na výrobu dušičkových věnců. Prosila nás, jestli bychom jí s maminou nepomohly. No jasně, že pomohly! Ovšem každý umělec potřebuje inspirace. Po vzoru dekadentních básníků jsem ji hledala v alkoholu. Byl nádherný podzimní den, azurově modrá obloha, svítilo sluníčko, prostě babí léto jak má být. Otevřela jsem si tedy pivo a pustila se do práce.

Babiděda jsou pokrokoví, takže probíhala podrobná fotodokumentace...

Lumpík je pes útulkový - gaučový. Byl tedy v absolutním šoku, že má být venku tak dlouho. Zbaběle utekl dovnitř, anébrž se mu na dvoře nelíbilo a navíc se mu ani nikdo nevěnoval. Přišel až na závěr, kdy bylo uklizeno a my postávali venku a užívali sluníčka...ano, přišel, ale samozřejmě se ihned dožadoval muchlání :)

V mezičase jsem se dala do vyšívání. Mimoní mánie je snad všude, neminula ani mě :) Mimoň-pokojská se mi už ve filmu líbil nejvíc, takže jsem neodolala

Nevěděla jsem, co poslouchat, tak jsem pátrala na youtube, až se mi nakonec zalíbily Šachové figurky od Petera Maye (klik na youtube; odkaz na databázi knih klik). Až později jsem zjistila, že je to závěrečný díl trilogie z ostrova Lewis. To ale vůbec nevadí, protože díly na sebe zjevně navazují velmi volně - nemám pocit, že bych byla "mimo mísu". Miluju hlas Jiřího Dvořáka, pro mě je neskutečně podmanivý. A v kombinaci se špičkovým příběhem je to spojení na jedničku s hvězdičkou. Audio má přes 10 hodin. Já jsem někde za půlkou a pořád mě nepustilo napětí a zvědavost. Vidím to tak, že předchozí díly si budu muset poslechnout/přečíst také, Peter May mě opravdu baví:)

Ale abych si kazila oči i jiným příjemným způsobem, někdy večer měním vyšívání za čtení. Opět a zase můj drahý Lord Peter Wimsey a tentokrát Nepřirozená smrt (klik).

Tady mám malý problém s obálkou. Ne, že by mi vadila. Ona mě přímo odpuzuje a rozčiluje. Ale naštěstí obálka není vše :) Příběh sám o sobě je perfektní. Ne nadarmo je v anotaci zmíněno, že Nepřirozená smrt patří k nejlepším knihám autorky. Každá kapitola začíná citátem, většinou ze Shakespearea, kapitoly jsou poměrně krátké, což mi vyhovuje (hlavně, když usínám). Doufám, že ji v pátek večer nebo během soboty dorazím, protože jsem celá napjatá, o jaký neznámý jed se jedná a jestli opravdu vraždí ta osoba, na kterou to vypadá (ne, tady není vrahem zahradník).



Přeji Vám příjemné podzimní dny a kéž se objeví spousta takových dnů, jako byla minula sobota - azuro a se sluníčkem :)