Chlapi už dávno nejsou chlapi. Ale jsou ještě ženy ženami?

Dnes jsem absolvovala seminář. Mimo jiné se tam narazilo na muže. Posluchárna plná žen, přednášející také žena. Když jsem slyšela, jak se o mužích mluví, bylo mi z toho smutno. Po obligátní větě, že chlapi už dávno nejsou chlapi, jsem si dovolila oponovat, že oni jsou ale muži taky zmatení, že kupříkladu v Americe, když ženě podrží dveře, tak je nařkne ze sexuálního harašení. Odpovědí mi bylo "No tak mu řeknu, že mě je otevřít a podržet může." Snažila jsem se vysvětlit, že to chápu, ale že jen dávám příklad, jestli jsme si to tak trochu nezavinily samy, že muži nejsou muži (a co to vlastně znamená, že muži už nejsou muži?). Tentokrát se mi dostalo odpovědi "Jo, a pak na Vás mají nejslušnější slovo akorát tak ty krávo blbá." Nepoučila jsem se a opět reagovala, že si myslím, že paní lektorka háže všechny muže do jednoho pytle a že to není úplně fér. Myslím, že kdyby pohledy uměly propalovat, byla jsem v tu chvíli sežehnutá ve vteřině. Ne od paní lektorky, ale od většiny přítomných dam. Paní lektorka ani nemrkla a převedla téma hovoru na střet generací :) :) :) bylo mi z toho smutno. Smutno, že někdo, kdo vede semináře a má přes 60 let, dokáže takto mluvit o druhém pohlaví. Následná věta "Chlapi tady dneska nejsou žádní, tak na ně můžu nadávat." můj smutek ještě prohloubila. Nedokážu posoudit, zda je paní lektorka zahořklá, nebo se tím snažila strhnout ženské publikum na svou stranu. Ať tak či onak, z mého pohledu to nebylo správné. Kor, když chvíli před tím mluvila o respektu k druhým a že dnes lidem respekt chybí. A ona projevila respekt k mužům? Nemyslím si. Řekla bych, že součástí sebevzdělávání má být přece i snaha, aby spolu muži a ženy vycházeli, chápali, že každý fungujeme jinak a dokázali najít společnou řeč, která bude ku prospěchu všem.

Neříkám, že všichni muži jsou úžasní a skvělí. Jistě, že se najdou i hovada, jenomže to i mezi ženami, že? Pouze mám pocit, že pokud takto budeme znevažovat opačné pohlaví (ať už ženy muže nebo muži ženy), nikam to moc nepovede. A ruku na srdce, ženy, nezavinily jsme si toto chování mužů tak trochu samy? Třeba právě tím, že shazujeme jejich mužství nebo odmítáme jejich pomoc, abychom sobě i všem okolo dokázaly, jak jsme dobré, že všechno zvládneme samy a že muže vůbec nepotřebujeme? Proč by nám měli muži chtít pomoct, když my jejich pomoc odmítáme?

Samozřejmě jsem vděčná ženám v minulosti, které dokázaly pro ostatní ženy vybojovat právo volit, že žena není majetkem, atd. Ale není už dnešní pojetí "rovnoprávnosti" tak trochu ad absurdum? Stejně tak, jako dnešní ženy brblají, že chlapi už dávnou nejsou chlapi, tak by mohli muži totéž říct o ženách. Kolik z Vás se chová jako žena, a ne chlap v ženském těle? Možná namítnete, že v dnešním světě je potřeba mít ostré lokty, ale je tomu opravdu tak? Není lepší využívat darů, které máme jako ženy? A tím nemyslím výstřihy a minisukně. Tím myslím využít našich ženských vlastností, jako je empatie, jemnost, umění naslouchat,... Nebylo by na světě veseleji, kdyby spolu muži a ženy přestali bojovat, pomlouvat se, nadávat na to, jak je on/ona neschopný/á? A místo toho se přijali takové, jací jsou, se všemi plusy i mínusy? Kdyby naopak té rozdílnosti využili ke svému prospěchu?