Jak jsem dělala povidla

To byste nevěřili, jak člověk někdy zapomene používat mozek a jak rychle se mu to vymstí. Ale popořadě.

Když tady byli babiděda na návštěvě, přivezli mi švestky. Přiznám se, že švestky znám od dědy hlavně v tekuté podobě a v té své klasické mi úplně nejedou. Ale co s nimi? Pak mě napadla spásná myšlenka. POVIDLA! No jasně, když jsem před rokem a půl dělala buchty (uf, to už je dlouho!), povidlové jsem nedělala, protože se mi nechtěla povidla kupovat. Kromě buchet je nejím a jak vidno, ani ty buchty až tak často nedělám :) Proč ne, švestek bylo necelé kilo, takže na jednu sklenici tak akorát. Na Apetitu jsem našla parádní recept! Úkol zněl jasně - založit hrnec na povidla, druhý den je uvařit. Doma jsem si sedla, podělila ingredience šesti, aby to zhruba odpovídalo mému množství, zasypala cukrem, zalila octem a uložila do lednice s pocitem dobře vykonané práce.
Následující den jsem vyrazila koupit rum. Rum je alkohol, který odjakživa snesu jen v perníku a cukroví. Při závanu rumu jako takového dělá můj žaludek okamžitě trojité salto se snahou o rekord ve skoku do výšky. Bohužel jsem zrovna narazila v Albertu na rum v akci, takže to vypadalo, že odejdu bez rumu. Naštěstí ale paní jednu flašku ještě vylovila a já mohla spokojeně odkráčet za svými povidly.

kvalitní příprava musí být

A tady se právě pomalu blížím k situaci, kdy můj mozek zradil a vypověděl službu. V návodu stálo "Vařte zprudka hodinu a poté přikryjte a na nejnižší plamen vařte 5 hodin". Uffff, šest hodin vaření? No tě prsk, jsou tři odpoledne...no tak vzhůru do toho, ať se dostanu do postele před půlnocí. Vesele jsem otočila knoflíkem na ten největší plamínek, co knoflík nabízel a spokojeně jsem odkvačila vedle. Přesně za 32minut mě dohnal šílený smrad spáleniny. V rozkazech byl kladen důraz na slovo NEMÍCHAT...ale nebylo zbytí, smrad rostl, objevoval se dým, prostě jsem do toho hrnce vařečkou zajet musela. A samozřejmě, dno černé! Pohotově jsem tedy vytáhla menší zepter, povidla "přesypala", nebo možná už spíš přelila, první hrnec jsem dala odmočit a začala jsem urputně větrat. Navzdory zákazu jsem povidly sem tam zamíchala, ale za 25 minut se stejně začala znovu chytat dna jako ten tonoucí, který se chytá stébla. Usoudila jsem, že je toho právě tak dost, přidala skořici, štědrou dávku rumu, rozmixovala a přemístila do skleničky. Otočila jsem je dnem vzhůru a spokojeně si utřela zpocené čelo, že jsem to zvládla, i když to nebylo vůbec jednoduché!
Až večer jsem při stříhání a lepení najednou přestala, zadívala se z okna a pak se smíchem k Lumpíkovi prohodila "Lumpáši, já jsem úplně blbá! No jasně, pět hodin se to mělo vařit, protože se to dělalo ze šesti kilo švestek! Jenže já měla pouhých 800g, to je jasný, že se to připalovalo" a kroutíc hlavou nad svou momentální zabedněností jsem šla okouknout hrnec. Inu, připálenina se drží zuby nehty a hrnec je stále ve stavu odmáčecím. Jsem zvědavá, jak bude vypadat, až se vrátím domů....

předmět doličný

Navzdory fiasku s povidly jsem se pustila ještě do langošů. Našla jsem recept na stánkové langoše. Počty jsem dělila ještě v době, kdy jsem měla povidlový průšvih před sebou. I tak jsem musela přidávat mouky, příště tedy uberu mléka. Mimo menší úpravy poměrů se langoše osvědčily a byly naprosto vynikající!

všechno je to MOJE a až to sním, můžu v klidu prasknout :)

Dělala jsem z poloviční dávky a myslím, že příště stejně ještě uberu :) Nejraději mám langoš se spoustou česneku, se sýrem a kečupem. Měla jsem na něj obrovskou chuť už poměrně dlouho, takže jsem se s chutí zakousla do té křupavé, mastné dobroty, která dietářům způsobuje žlučový kolaps, včetně srdeční zástavy a znechuceného obličeje :)

Po všem tom kuchtění, vaření, smažení, připalování a hnětení mi krom plného a spokojeného žaludku zůstal taky menší výbuch v kuchyni...

...a pohádky byl konec