Proflákaný víkend

Rozkaz zněl jasně. Nebo spíš plán zněl jasně - víkend proflákat, neplánovat (ano, říká rodilá plánovačka, která si naplánovala, že nebude plánovat) a jak říká Julia Roberts v Pretty Women "dejchat, prostě jen tak bejt".
V pátek jsem měla sraz se sourozenci, které jsem leta letoucí neviděla. Osud tomu chtěl, abychom se potkali v Plzni právě tehdy, když je Evropským hlavním městem kultury a právě v době, kdy probíhá festival Živá ulice. Muzika hrála, svítilo sluníčko, u pódia byly lavičky, pivo kousek. Nazvala bych to velmi vydařeným odopolednem a dokonalým startem mého flákacího víkendu.

V sobotu se mi konečně podařilo dodělat paní na výšivce zbytek obličeje. Chybělo opravdu málo, ale pro návštěvy musela být odložena a vyčkat na své dokončení. Myslím, že paní to zvládla bez mrknutí oka (nebo s mrknutím?) a já si mohla užít radost z dokončeného díla. Dalšího, které poputuje na vínově červenou zeď v bytě. Už jen ty zatrápené rámečky...Samozřejmě bílé, nenápadné.

Už delší dobu mám dokončenou tašku na bazén. Tedy nazvala bych ji dílem roku, protože lamino mě pěkně potrápilo! Zlomila jsem několik jehel a špendlíků, závěrečnou fázi jsem musela odložit, protože můj pidistroj odmítl prošít takovou horu látek a výztuh...čímžto mockrát děkuji mé drahé Pavlínce za pomoc na tomto bláznivém projektu :) Látka byla kazová, proto byla i poměrně levná. V místech, kde jsou našité kytičky, byly oranžové fleky. Nepravidelné, nevzhledné, ale kytičky to vyřešily a zachránily. Ty jsem si schovala z lamina, které jsem používala na košík v koupelně. Přes všechny nástrahy a překážky je taška hotová a já už s ní vesele chodím plavat. A řeknu vám, že při plavání ji ráda sleduju, ty barevné puntíky vedle všech těch igelitek vypadají skvostně a já jsem na ni patřičně hrdá, protože je to první taška, kterou jsem nešila podle návodu (a vlastně druhá taška v mé dosavadní kariéře švadlenky, včetně všívání zipu).

Když jsem byla před dvěma týdny v centru kupovat kanavu, zastavila jsem se v Levných knihách. Byla sobota, 8:10 a v obchodě prázdno, což mi vyhovovalo. Tiše jsem sešla po kovových schodech o patro níž a užívala si to ticho a knihy všude kolem sebe. V klidu jsem si prohlížela názvy a obaly knih, sem tam nějakou vzala do ruky, ale žádná mě nezaujala natolik, abych ji vložila do košíku. Až nakonec přeci jen...

Opeřený had, cena 9,-. Přiznávám se, že jsem po knize sáhla kvůli ceně a zároveň i kvůli názvu. Vždycky beru knihy s pro mě zajímavým názvem či obalem. Anglická detektivka. Krátké shrnutí obsahu knihy přímo lákalo k přečtení, a za tu cenu jsem neodolala. Už jsem utratila několikanásobně vyšší sumy za šílenější věci, než je kniha. A tentokrát jsme se trefila! Opeřený had mě nadchl, přečetla jsem ho v podstatě na dvakrát. Novinář Petr mi trošičku připomínal mého milovaného Petra Wimseyeho od D. Sayersové, a o to šťastnější jsem byla, že kniha se čte dobře, nechybí anglický humor a má to hlavu a patu. Vraha jsem si tipla hned po pár stránkách a nepletla jsem se, což mě překvapilo, ale potěšilo.
Jelikož jsem měla tento víkend čtivou, a jelikož se blíží říjen a s ním tedy i knižní bazar, rozhodla jsem se, že je na čase trošku provětrat knížky, které jsem si odnesla z loňského bazaru. Nu, jedno vím jistě. Zpráva od nebožtíka našla svého stálého majitele a zpátky na bazar určitě nepoputuje.

Opět výběr podle názvu a krátké anotace. Kniha není ani tak detektivní, jako spíš humoristická. Jsem zhruba v polovině a vím, že se zařadí do mých oblíbených. "Sladká debilka", na kterou si hrdinka ráda hraje, aby zmátla protivníka, je krásně ztřeštěná osoba, které nechybí odvaha a originální myšlenky. Abych krátce nastínila děj, tak hlavní hrdinkou je novinářka Joanna, která je v Kodani, ráda chodí na dostihy a jednou se připlete k hazardu. Při policejní razii umírá člen mafie, splete si ji díky paruce s členkou mafie a svěří jí tajemství, kde jsou umístěné diamanty. Než se Joanna naděje, zjistí, že je v letadle do Brazílie. Mafie s ní sice zachází jako v bavlnce, ale jakmile prozradí tajemství, musí zmizet z povrchu zemského. To řekla mafie jasně, aniž by tušila, že je Joanna vyslechla. Právě to ji přinutí hrát roli sladké debilky. Prozatím jsem v té části knihy, kde se, už podruhé, snaží z mafiánského sídla uprchnout, tentokrát na obrovské jachtě. A právě tady mě pobavila myšlenka přepočítávat množství potřebné nafty na vany, protože to je jediné, co si Joanna dokáže v tu chvíli představit. Jak je v knížce napsáno "potřebovala jsem najít něco, co znám, jinak bych se v té změti nových pojmů docela utopila". Už teď se moc těším, až budu doma a zasednu ke knížce, abych mohla pokračovat. Jelikož mám zvyk knížku prolistovat, jakmile se aspoň trošku orientuju v ději, tak vím, že Joannu znovu chytí a pro změnu se bude dostávat z kobky. Čím? Je to sladká debilka s šílenými, originálními nápady, takže samozřejmě něčím nezvyklým - totiž pletacím háčkem :)