Dovolená nebo galeje?

Minulý týden jsem tu měla na pár dní mamku se sestřenicí, které je 12. Kdo má ve svém okolí někoho v tomto věku, chápe, že jde o věk telecí a šílí nejen dotyčný puberťák :) Když k tomu přidáte vedra minulého týdne, malý byt směrem na jih a neustálou puberťákovu otázku "Kdy už půjdeme na bazén?", rázem vám z toho vyplyne, že o dovolené rozhodně nemohla být řeč :)

Na druhou stranu jsem se díky této návštěvě konečně podívala do plzeňské ZOO, do muzea loutek a muzea strašidel a taky do barokní lékárny v Klatovech.
V ZOO se mi moc líbilo. Byla netradičně uspořádaná, líbilo se mi selské stavení se stájemi, možností podívat se na půdu, do selského domku, kde byla expozice "Jak se dříve bydlelo" a nebo třeba do akvária s českými rybami. Přiznám se, že snad prvně v životě jsem viděla štiku a candáta jinak, než na obrázku a s ostudou přiznávám i to, že neukázat mi je mamka, nevím, co jsou zač. Co jsme nezvládly byla noční Afrika, v tom horku se to nedalo. S povděkem jsme kvitovaly, že takřka na každém rohu bylo nějaké občerstvení, protože (s)potřeba chlazené vody byla ten den vskutku velká.
Většina zvířat vypadala podobně, jako vypadali v minulých dnech (týdnech) všichni - polehávala, maximálně se někam ploužila a vypadala uštvaně...

žirafy se spokojeně motaly kolem stromu

panda se asi moc fotit nechtěla...

vodníkovi bylo hej

akváriové rodinné foto

byl to kus :)

krasavice v selském stavení

V muzeu strašidel to bylo o něco veselejší, hlavně díky teplotě. Muzem je na náměstí vedle hotelu Central a ve sklepení je vchod do podzemních chodeb, takže přirozená klimatizace a vlhkost byla zajištěna :)

alchymista

tříhlavá saň

V muzeu loutek jsem se vyřádila především já. Netajím se tím, že odmalička jsem milovnicí Špejbla a Hurvínka a ani dnes, ve 27 letech, je nemiluji o nic méně. Mám doma spoustu CD a kazet a dodnes je ráda poslouchám. A jak by vám potvrdila moje mami, spoustu znalostí mám právě od Hurvínka :) Třeba Hurvínkovy staré pověsti nebo vůbec celá série historických příběhů (Císařův Hurvínek a Hurvínkův císař, Hurvínek mezi Přemyslovci, Hurvínek na dvoře Lucemburském, Jak Hurvínek vyvdal Marii Terezii,...) je dle mě parádní způsob, jak dětem jakéhokoli věku (včetně dospělých) přiblížit nebo osvěžit naše dějiny. Ale muzeum nebylo jen o těchto dvou krasavcích. Bylo perfektně udělané, interaktivní, hravé, pro děti měli i úkoly (na způsob pracovního listu) a na konci jste si mohli dokonce loutky povodit - od maňásků, přes marionety, až po loutky, které se vozí...

náčelník Večerní Vánek

cítila jsem se jako doma :)

povodit si marionetu není nic jednoduchého

našla jsme si nového fešáka...

nejvíc mě uchvátila tahle slepice!

kdo si hraje, nezlobí

Ještě mi dovolte pár slov k poslední fotce. Ta slepice mě opravu uchvátila, což je jasně vidět z mého nadšeného úsměvu. A uchvátila mě natolik, že když jsem si tam s ní hrála a zobala (vidíte ten zaujatý výraz?), vůbec jsem si nevšimla, že mamina fotí. Z tranzu ze slepice a zrní mě probral až smích...No jo, kdo si hraje, nezlobí.

V mezičase jsme s mamkou stihly vzít útokem i náš oblíbený sekáč a odnést si každá pět nových šátků, čímž jsem opět rozšířila svou sbírku :)

Jak jsem se zmiňovala, stihly jsme navštívit i klatovské katakomby a historickou barokní lékárnu. Existují pouze 3 lékárny, které jsou ve svém původním umístění a ne převezeny do muzea, z toho dvě jsou u nás - jedna na Kuksu, tu určitě každý zná, a druhá v Klatovech. Měla jsem možnost vidět obojí a přiznám se, že klatovská má pro mne větší kouzlo. Byl to opravdu zážitek. Bohužel se nesmělo fotit, ale kdybyste byli v Klatovech, určitě vřele doporučuji! Z katakomb jsem si odvezla aspoň magnetky. Pravda, ten jeden je trochu morbidní...

Ale největší radost jsem stejně měla z dřevěného magnetu, který vypadá jako dřevěná známka.

V sobotu mamka se Sárou odjely a já už se pilně chystám na zítřejší druhé kolo, až přijede mamka s babidědou a my začneme výletit nanovo. Tentokrát ovšem za hromů, blesků, deště a ochlazení cca o 18°C.