Koncentrované štěstí

Tento týden jsem u Vivi četla článek na téma "Sešit na úžasnosti". Inu, nemám přímo sešit, za to mám šanon :) Ale nakoplo mě to k jiné aktivitě. V roce 2009 jsem byla ve Francii a 2010 v Itálii. Z obojího celé ty roky pečlivě skladuju ústřižky z obalů od sýrů, čokolád, pohledy, vstupenky, prospekty a nechala jsem si vyvolat i některé fotky. Věřte, že výběr byl vskutku náročný! Oč bylo jednodušší, když měl člověk klasický foťák. To fotil jen to, co opravdu chtěl. Dneska člověk fotí hlava nehlava, "však ono se to pak přebere." Dokonce už jsem měla koupené i rožky na fotky, průhledné...nápad byl ten, že si koupím klasické album a udělám z něj cestovní deník! Ve Francii jsem si totiž dělala i zápisky. Jelikož jsem měla to štěstí pobývat se svým tehdejším přítelem, který ve Francii studoval, přímo u jeho kamaráda doma, zažila a okusila jsem spoustu věcí. Zážitky jsem samozřejmě mailem pravidelně korespondovala domů a pak mě napadlo přetvořit si je na deník. Jenže celý ten krásný plán ztroskotal na fotoalbu. Žádné nebylo to pravé! Až po přečtení o sešitu na úžasnosti mě napadlo - a proč vlastně ne? Vždyť není nutné mít přímo album!  Udělala jsem tedy válečnou poradu s Vivi, jak nejlépe na to a během večera jsem si udělala představu, jak by měl cestovní deník vypadat. Měla jsem schovaný jeden parádní božihódový sešit od mamči, který jsem si syslila už spoustu let a pořád se mi na nic nehodil. Nebo lépe řečeno dosud pro něj nebylo nic dost dobrého, abych jej obětovala. Slavnostně jsem ho tedy vylovila, na první stránku namalovala velkou francouzskou vlajku a...tím jsem skončila :) Bylo třeba dokoupit pár věcí, abych mohla začít.
Druhý den jsem vyrazila do města na nákupy. 2 papírnictví, výtvarné potřeby a na závěr antikvariát...ale popořadě :) první papírnictví bylo zklamání. Bylo sice velké, ale nic moc v něm. Ve druhém už to bylo veselejší, nakoupila jsem si samolepky, další barevné tužtičky, ale s washi páskama jsem nepochodila, stejně jako v předchozím obchodě :( Jisto jistě jsem věděla, že je mají v Idea Creativu, takže jsem to opět křižovala přes náměstí do jiné postranní uličky. Heuréka! Ulovila jsem :) Je to nepochopitelné, ale ač jsem na washi pásky myslela často, kupovala jsem si ten den svoje první :)
Cestou mezi papírnictvími jsem narazila na dva antikvariáty. Pořád jsem totiž neměla ten svůj, tak jsem chtěla zkusit štěstí. Bohužel, ani jeden nebyl ten pravý. Ten, kde jen otevřete dveře a víte, že to je ono! Mrzelo mě to, ale člověk nemůže mít vše. Už jsem stála na zastávce, když přímo za mnou byla obrovská cedule "ANIKVARIÁT." Nedůvěřivě jsem šla po šipkách do dvora, po schodech a...bum! Bylo to tam! Pán za stohem knih, vykoukly jen obrýlené oči, tiše pozdravily a opět zmizely za knihami. Knihy byly všude! Až to byla maličko škoda, protože tam bylo určitě spousta pokladů, ale v těch hromadách se ztrácely. Fascinovaně jsem procházela mezi regály, prodírala se uzounkými uličkami a užívala si to ticho, ten absolutní klid. Jako by vůbec o pár metrů dál nejezdily tramvaje a nebylo kousek odsud náměstí. Odcházela jsem se třemi úlovky a domů jsem odjížděla absolutně a bezvýhradně šťastná!

moje první washi :)

důležité propriety ke tvoření

www.vedvore.cz

Samozřejmě jsem ještě ten den zahájila tvorbu cestovního deníku. Tomu předcházelo třídění všech výše zmíněných "pokladů" a fotek, které mi zabralo krásné dvě hodinky. Pak už nic nebránilo začít a během pár minut přetvořit jídelní stůl na, s prominutím, kreativní čurbes :)