Bez cukru. (Ne)dala jsem to?

Od mého příspěvku Bez cukru. Dám to? uběhla už nějaká doba. A já znovu stojím na začátku. Částečně za to můžou dva týdny dovolené (a vy byste odolali topinkám z kamen s česnekem a máslem k snídani?) a taky má slabá vůle.
Jsem extrémista, neumím v životě najít rovnováhu a zlatý střed. Buď jsem striktně pro, nebo proti a mám s tím docela problémy (nejen v jídle). Dnes na mě vykoukly dva zajímavé články/příspěvky. Na facebooku kamarádka sdílela video od Českého rozhlasu - Radiožurnálu, kolik skutečně spotřebujeme vody. A pak jsem rozečetla článek od Marii Jurkové 15x proč nejím cukr. U videa jsem si říkala - no, jsou to vysoká čísla. Chápu, že nás má video nabádat k omezení zbytečného plýtvání. Ale na mě to spíše působí nefér hrou na city. To mám opravdu mít výčitky svědomí, když si dám pivo nebo si koupím tričko? Já chápu, že rychlá móda je (nejen) pro přírodu  šílenství, ale nějaké oblečení člověk nosit musí. A něco jíst a pít taky musí. Přeci nebudu žít nahá, o koříncích a v jeskyni? Kde je ta rovnováha? U článku od Marii mě zase zaujala hned první věta o kávě s rostlinným mlékem. Já chápu, že pšenice už dnes není dvouzrnka, že jsou to prázdné kalorie s výživovou hodnotou nula a že je spousta lidí s alergií na lepek. Ale přece máme i další obilniny, které na tom tak zle nejsou, nebo ne? Proč se všechny mouky, másla a mléka nahrazují rostlinnou alternativou, většinou oříškovou? Už jednou jsem se zamýšlela nad tím, jestli to není lobby potravinářského průmyslu. Víte, kolik stojí 100g mandlové mouky? A kolik té "obyčejné", třeba špaldové? To jsou dvě neporovnatelné částky. Ano, já vím, jsou to i neporovnatelné plodiny. Ale ptám se, když všichni přestaneme jíst maso a přejdeme na rostlinné alternativy, pomůžeme tím přírodě? A je to vlastně zdravé, jíst jen ořechy a v takovém množství? Kde se budou všechny ty mandle, kokosy a semínka pěstovat? Nebude to nakonec tak, že nula od nuly pojde, protože spotřeba vody/množství vyloučených plynů/"ničení" přírody na tom bude úplně stejně jako v případě masa a mléka, jen na tom, jako bonus, vydělá potravinářský průmysl?
A proto znovu stojím před otázkou, co bych vlastně měla jíst, aby mému tělu bylo dobře. Zkoušela jsem to bez cukru, bez lektinu, a narazila jsem vždy na totéž. Chybí mi rozmanitost. Slyšela jsem sice, že když vysadíte určitou potravinu, rozvine se vám zorné pole a objevíte místo toho 10 alternativ, jenomže, ruku na srdce, jsou to chutné alternativy? Navíc co se týče cukrfree, tak právě tam narážím většinou na cenu. Dělat koláč, jehož korpus je z 200 g kešu ořechů, je mimo mé finanční možnosti. Dalším problémem je, že jsem v tomhle frfňa a, jak už jsem psala, chybí mi rozmanitost. Když totiž nemůžu brambory, rýži a nic z mouky, tak mi odpadají těstoviny, pečivo, nudle, placky a zůstává mi vlastně jen zelenina. Nic proti zelenině, ale "rýže" z květáku nebo "halušky" ze zelí mě prostě nenadchnou. Chuť pravé rýže nebo pravých halušek mi to nenahradí. Takže kde je ta rovnováha, mezi tím, co jíst? A jaké množství je přiměřené množství, kupříkladu pečiva/nudlí/placek/...?
Mele si mi to v hlavě a nevím si s tím rady. Jsem vyčerpaná z věčného hledání receptů, kterými bych nahradila ty současné, a při tom si pochutnala stejně, jako na těch původních. A tak jsem na houpačce, kdy se chytnu nějakého směru (většinou různé obměny low carb), který je pro tu chvíli nový a pár zajímavých receptů najdu, a pak se zase svezu dolů, kdy jím jako dřív. A pak se na sebe zlobím, protože mi to nedělá moc dobře na zažívání, ale zároveň už ani nemůžu vidět recepty onoho nového směru, který už v tu chvíli není úplně nový (takhle jsem po lektin free hoooodně dlouho nemohla ani vidět vejce a avokádo). A taky je většinou finančně náročný. Zkoušela jsem i to, co doporučuje Margit - stravu založenou hlavně na zelenině, luštěninách, kvalitních mléčných tucích, popřípadě vejcích a mase. Asi jsem opravdu frfňa, ale ani to mi příliš nevyhovuje. Ač je luštěnin velké množství, upřímně řečeno, v závěru pak chutnají všechny dost podobně. A stejně točíte stále dokola polévky, kaše, eintopfy nebo placky. Takže, co s tím?
To je vlastně celé, nad čím jsem se chtěla dnes zamyslet. Je to pesimistické a odevzdané a já rozmlsaná, ale jídlo miluji a nechci jíst jen abych doplnila palivo, chci si pochutnat. Ale jak to spojit s tím, aby mi jídlo chutnalo a zároveň mi po něm nebylo těžko, v tom opravdu tápu a nevím si rady.