káč káč kačena, nasypem ti zeleného jačmeňa

Někdy v únoru jsem se rozhoupala, že si trošku zvelebím kuchyňský kout ve své pidi garsonce. Motiv byl vybraný už dlouho, jen nějak chybělo odhodlání, které přišlo právě před půl rokem a já konečně začala! Jenomže pak to byly polštářky pro Peťulku

pak následoval pytlíček s levandulí pro kamarádovu maminku, který jsem mimochodem stihla v šibeničním termínu - aspoň, že měla maminka radost :)

Chvíli na to se pro jistotu vdávala kamarádka, takže během jednoho týdne jsem víceméně celý den proseděla u vyšívání, ale nakonec jsem byla hrdá - myslím, že nic lepšího už se mi nikdy nepovede

No a pak už byl přeci jen čas začít se učit na státnice, které se blížily snad nadzvukovou rychlostí...po státnicích samozřejmě přišlo tolik očekávané, vytoužené a hlavně potřebné (zapít se to přeci musí:) ) slavení, odpočívání, třídění všech těch 5 let na vysoké do krabic, atd....

Jenže situace nezklidnila ani poté, protože v zápěti na to přišlo "vystřízlivění" ve formě setkání s pracovním úřadem, hledání práce, strach, že mě nikdo nebude chtít a budu na pracáku věčně....bohudík se štěstí usmálo, ale vybralo si daň - musím se stěhovat! Na sehnání bytu a přestěhování jsem dostala krásných 14 dní :D A aby mě z toho všeho netrefilo, tak jsem prostě jednoho parného dne zavřela okna, zatáhla, pustila větřák a také svého věrného druha Hercule Poirota a konečně jsem dokončila svou započatou kachnu! U konce už mě tedy rámování kachniččina těla a zástěry moc nebavilo, ale to přešlo ve chvíli, kdy byla výšivka hotová! Mám z ní radost a už vymýšlím, kde ji umístím v novém bytě, aby se mi podařilo navodit tak pohodovou atmosféru a pocit domova, jako tomu bylo celých pět let v "mé" pidigarsonce...