Blanchidlo: Důvod návratu k blogování? Bezlektinová dieta!

Víc než rok ani jeden nový příspěvek. Ale dělo se toho v reálném životě tolik, že na psaní nezbýval čas. Nicméně přišel čas se k blogu vrátit. Moje milovaná kamarádka Veunka (ne, nebojte, nevypadlo mi písmenko R, ona je to totiž opravdu Veunka) mě na předvánočním posezení po třech letech (!) navnadila na bezlektinovou dietu. Nemyslím bezLEPKOVOU, ale bezLEKTINOVOU. Jakožto alergik a astmatik od dětských let jsem nastražila uši ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že několika lidem alergie při této dietě vymizely a taky při slibu, že nebudu trpět hlady a budu jíst chutně. Chápejte, jídlo je moje velká vášeň, takže běžně na diety neslyším, ačkoli bych zhubnout potřebovala. Mimochodem řečem, že můžete sníst co chcete, jen musíte zapojit víc pohybu, nevěřte! Teda nevěřte....samozřejmě klidně věřte, je to na vás, ale u mě to neplatí.

Inu, když jsme si po počátečním šoku vyjasnili, že po určité době dodržení diety si sem tam rajčata dát můžu, pokud je odpeckuju a odšlupkuju, začala jsem se pídit, čeho dalšího se budu muset vzdát. Výčet nebyl zrovna přívětivý. Vyjma rajčat jsou to namátkou těstoviny, rýže, brambory, pečivo či mléčné výrobky. No jo, ale oblíbenci v mém jídelníčku jsou například domácí chleba s plátkovým sýrem či domácím žervé, brambory pečené v troubě nebo těstoviny s rajčatovou omáčkou. Dokonce jsme si domů koupili těstovinovač! Jak přibývalo vypitých půllitrů chlazeného krušovského, můj počáteční postoj "Je to stejně nesmyslné jako všechny diety, příroda ví, co dělá a poradí si nejlíp sama. Jíst se má všechno, a střídmě." dostával větší a větší trhliny. A jak už jsem řekla - alergie, astma a zhubnutí byly velkým lákadlem. Druhý den přišel bolehlav a odešlo nadšení z diety. No přece se nevzdám těstovin s rajčatovou omáčkou!

Nicméně zhruba za týden jsem se ráno (opět) vzbudila, jako už tolikrát, s bolestmi v krajině břišní a kroutila se jako žížala. Žel Bohu to byl zrovna Štědrý den. A v ten den taky padlo rozhodnutí, že dám doktoru Gundrymu a jeho bezlektinové dietě šanci. Začala jsem si pročítat jeho blog a byla čím dál tím odhodlanější, až padla lhůta dvou měsíců. Pak se uvidí, co dál. Zlomový článek byl tento. Je sice v angličtině, ale s obrázky, a věřím, že s překladačem hlavní myšlenku pochopíte. Nechtěla jsem si dávat žádné přesné datum, kdy začnu, ačkoli 1.1. se blížilo :) Chtěla jsem to udělat nenásilně. Takže jsem dojídala vánoční zásoby v lednici (kančí na víně s perníkovým knedlíkem, pekingské kuře podle Kamu, cukroví...), ale ve chvíli, kdy něco došlo, jsem už další nekupovala a nahradila novým jídlem bez lektinu. Asi týden jsem jedla půl na půl a teď je to druhý týden, co jím bezlektinově. A žiju :)
Největší pohroma pro mě bylo sladké. Jsem na něm závislá a vím to. Při dietě máte povolenou velkou kostičku čokolády, která má minimálně 72%. Zcela narovinu se přiznávám, že první týden jsem ty kostičky pravidelně měla dvě. Ale dávky se mají snižovat postupně, že jo :) Teď už to mám podle toho, jaký je den. Stále jsem trochu na vážkách ohledně jiných sladkých věcí (povolená je stévie). Třeba babiččin pečený čaj. Já vím, že je v něm cukr. Ale je zima, období čajů, a já ty pytlíkové nerada. Přešla jsem na sypané ovocné, ale sem tam si dám babiččin pečený čaj. A pak si říkám, že vím, že sice nedodržuju striktně to, co bych měla a že porušuju pravidla. Ale víte co? Já nechci být otrokem svého jídelníčku. Zbavit se alergií a astmatu (a zhubnout) by bylo nesmírně úlevné. Ale určitě ne za cenu toho, že pak budu celý den myslet na to, že tohle a támhleto nemůžu. Nehřeším moc a nehřeším často. Beru jako obrovský úspěch to, že z 90% jím bezlektinově. A že neodolám, když si Honzík udělá zapečený toast (a věřte, že je umí naprosto dokonale!) a jeden si dám? Nu, jsem jen člověk a hlavu si za to trhat nebudu. Ono by to asi ani moc nešlo:) Ale kdybych náhodou měla pocit, že jsem to vážně přepískla, Dr. Gundry pro tyto případy doporučuje - dejte si 16h půst (přes noc, vynechte snídani a uteče to cobydup) a dál to neřešte - Míšo, díky za tohle uklidnění :)

Abyste viděli, že nekecám, tak pár fotek, a k nim ještě vysvětlení. Jsem normální člověk, který když fotí, je ráda, že mají lidé na fotce hlavu i nohy, takže omluvte kvalitu. A ano, miluju jídlo a žiju jím, ale zjistila jsem, že k životu nepotřebuju dokonale naservírované jídlo jako z restaurace (včetně té dokonalé fotky), podstatnější je, jak to, co je na talíři, chutná...