Retro v Tančícím domě

Jelikož mě čekal v Praze jeden z mnoha kurzů nutných k atestaci, vyrazila jsem do Prahy už na víkend. A jelikož v Tančícím domě právě probíhá výstava Retro, byl plán na sobotu jasný.

Výstava má tři patra a nejlepší je, když vidíte to nadšení lidí kolem. Jako když jsme sestupovali ze schodů do dolního patra, a mamina při pohledu na stan vykřikla "Jé, s tím jsme jezdili na dovolenou!" Načež jí odpověděl pán, fotící se u stanu "Takových nás bylo víc" :) A zaujatě Vám začnou popisovat, co bylo fajn, co bylo příšerné a že v téhle vestě jste se koupali ještě Vy :D
Kochejte se, vzpomínejte, bavte se, divte se a třeba Vás fotky na výstavu zlákají :)

Část nazvaná Žena za pultem.

Obaly od čokolád, sýrů, sirupů a jiných pochutin. Myslím, že tohle pochopí hlavně Ti, kteří si, stejně jako já, potrpí na pestrobarevné a nápadité obaly (že Vivi :) ). Je škoda, že dneska jsou obaly všechny na jedno brdo a bez nápadu :(

Tohle mě prostě rozesmálo. Žel Bohu natolik, že byt zmíněného odpůrce režimu jsem zapomněla vyfotit...

Vždycky jsem nenáviděla koberec na poklopu od záchodu a přetrvalo to dodnes :)

Coby švadlenka-začátečnice jsem si nemohla udělat památku na Veritasku...

Ty plastové slepičky na vejce na měkko jsem milovala. Co na tom, že byly doma i porcelánové? Tohle byly slepičky! A hlavně měly kolem sebe talířek, na který jsem mohla olupovat skořápku, jak neopomněla zmínit mamina, narážející tím na mou cimprlišskou povahu, kterou mám od dětství :)

Stejně jako nenávist ke koberečkům na toaletě přetrvala i má nenávist k obývacím stěnám. Vždycky na mě působily tísnivým a děsivým dojmem.

Tento parádní plakát visel v části, kde byla ukázka šaten z dílny. Myslím, že si jej vytisknu a pověsím nad stůl a možná i na čelo :)
Ale jelikož je pátek a venku už se líně protahuje sluníčko, aby odpoledne ukázalo, že ačkoli je půlka září, tak neztrácí nic ze své síly, klidně dneska trošku lajdat budu a myšlenkami se budu ztrácet v nadcházejícím víkendu!