První skorokabelka, mašle z lásky, papírový patchwork

Nevím, jestli mě ubíjí to počasí, ale jsem bez šmrncu. Ráno mám problém vyhrabat se z postele, spala bych a celkově mám nějakou lenóru. Ani psát nemám náladu, nic mě nenapadá. Ale ještě než přišla tato lenóra, činila jsem se u šicího stroje!
Holky z Barvínku měly šicí víkend. Byla jsem se za nimi podívat a inspirovaly mě natolik, že jsem přijela domů a pustila se do šití taky. No a co, že nemám zipovou patku? Odvážnému štěstí přeje! Během šití jsem sjela všechny loňské vánoční pohádky (Kdyby byly ryby, Princezna a písař, Láska na vlásku), k tomu přidala ještě i Kouzla králů a taška byla na světě :) Musím konstatovat, že na druhé podívání jsem vzala na milost Kdyby byly ryby. Když se člověk odprostí od toho, že je to pohádka, tak je to docela pěkný film s pohádkovými bytostmi :)

Jelikož jsem trumbera, nehleděla jsem na to, že výztuh je více druhů (ano, opět...) a automaticky tam vrzla ronopast, který jsem měla doma. Podle Bellet to byla taška do tašky. Tedy na drobnosti, které se věčně povalují v kabelce. A tato taštička se měla dát překlopit na půl. Ale ronopast nedovolil a nepovolil :D Nezbylo nic jiného, než jí vymyslet náhradní funkci. Takže ač není dokonalá, byla povýšena na cestovní kabelku. Když cestujeme s Lumpíkem, jezdí v tašce. Tím odpadá možnost mít kabelku, protože kdybych ji dala na druhé rameno, tak se rozsypu jak domeček z karet (Lumpík má krásných 8kg) a neprojdu dveřma. Takže můj nepodělek byl povýšen na cestovní kabelku přes rameno, akorát tak na pytlíky, pár peněz, kapesníky a klíče.

cestovatel :)

Co chceš? Dívám se z okna!

Další šití byl tak trochu rest. Nazvala jsem ho Mašle z lásky. Ono se tedy spíš jednalo o kytky z lásky, které jsem ještě před rokem dostávala. Láska vyšuměla, mašle zůstaly. A už před rokem každá nová mašle z kytky putovala do polystyrenu a do truhlíku. Vize byla udělat truhlík s "kytkou" z mašlí. Ale ten hnědý truhlík se mi vůbec nelíbil. Měl tedy dostat kabátek. Bohudík jsem mezitím začala více navštěvovat Bellet, byla jsem s holkama na srazu a hlavně jsem potkala Helu, která šije naprosto bezkonkurenčně! Na tvořivý úterek jsem přinesla květináč s sebou, dostala jsem nákres, povely co a jak a na mě bylo jen to ušít. No, takový měsíc to trvalo, než to došlo do finální podoby. Několik konzultací po mailu, jedna osobní na dalším tvořivém úterku a nakonec jsem to dolátala do zdárného konce. Mám obrovskou radost! V prvním návalu lítosti jsem chtěla mašle vyhodit, ale nakonec jsem to nedokázala a jsem moc ráda, že jsem je ušetřila "hromadného ničení". Protože co dostal květináč nový kabátek, moc jim to, holkám puntíkatým, sluší! Konečně mají důstojné úložiště.

Poslední počin, který jsem spáchala u stroje, bylo podkafíčko. V rámci patchworkového klubu u Bellet se dělal jednodušší projekt, do kterého jsem se s nadšením vrhla. Aniž bych si dopředu zjistila o co jde, vytiskla jsem předlohu, pro jistotu 2x, po obědě jsem všechny dílky vystříhala a...doma zjistila, že je můžu zase vyhodit, anébrž se šije skrz papír :) Podívala jsem se na doprovodná videa, abych byla chytřejší, pustila si Doktora v domě a pustila se do toho. Ten den bylo zrovna aprílové počasí, kdy sněžilo, pršelo, svítilo, chumelilo, padaly kroupy, padaly trakaře...teda ty sice nepadaly, ale i kdyby jo, moc bych se nedivila. Pro mě to znamenalo, že jsem neustále rožínala, zhasínala, roztahovala a zatahovala žaluzie a připadala si jak v Kocourkově. Ivanka sice slibovala projekt na hodinku, já u toho strávila tři, ale ani jsem si nevšimla, že to tak uteklo. Vlastně jsem to zjistila až ve chvíli, kdy jsem si chtěla pustit další díl Doktora v domě a ejhle, měla jsem smůlu, další bude až ve 22h. Z výsledku jsem měla velkou radost a hned jsem psala mamce, jestli chce podkafíčko nebo dečku taky :)

Jak se tak zpětně dívám, navzdory lenóře jsem toho nakonec napsala docela dost :) Asi to jen chce překonat ji. Jen jsem zvědavá, jestli budu takhle úspěšná i v souboji lenóra vs. studium nervové soustavy :)