Zdravé nezdravé jídlo

Měla jsem chuť na burger...už týden...Premiérovou tvorbu burgerů jsem měla loni, kdy jsem je dělala podle Z. Pohlreicha, letos podle J. Olivera. Rozhodně nejdou tyto varianty srovnávat, každá je jiná a má jiné i doplňkové ingredience. Já se tedy v obou případech řídila hlavně svými chuťovými buňkami. A že je mám někdy pěkně vybíravé :)

Burger podle Z.Pohlreicha
Za mě byl asi chutnější. Je pravdou, že do masa přišlo více ingrediencí, ale hlavní slovo měl tymián. Maso se muselo nechávat odležet, ale výsledek stál za to. Recept tady. Jak už jsem říkala, řídila jsem se zejména svým mlsným jazýčkem, takže do burgeru putovala červená cibule, rajče, sýr, kus salátu (aby se neřeklo) a domací majonéza. Ozkoušenou mám od Cuketky, nikdy nezklamala :) Čekání, než se maso uleží, bylo sice náročné, ale vyplatilo se. Burgery jsem dělala na otevřeném kontaktním grilu a "připlácla" jsem je 0,5l hrníčkem s vodou. Voilá, výsledek ve mě vzbuzuje Pavlovův reflex ještě dnes :)

Burger podle J. Olivera
Určitě nebyl špatný, byl dokonce moc dobrý, ale ten první byl prostě lepší. Recept tady. Tady jsem zachovala snad jen ingredience do masa. A to ještě ne všechny! V pátek po práci jsem zamířila do řeznictví U Pata a Mata (zvenčí vypadá jako šílená špeluňka, ale je tu poměrně vyhlášené. Když jsem vešla dovnitř, byla jsem překvapená, že je sice malé, ale vše důležité měli). Koupila jsem si mleté maso, ke kterému jsem teda na chuť přihodila ještě ďáblovu klobásu O:-) popřemýšlela, jestli mám vše, a zamířila jsem domů s myšlenkou, že bulky na burger jsem přece pořídila hned v týdnu, stejně jako sýr, červenou cibuli a rajče, salát vem čert, hrubozrnná hořčice je doma....takže hurá domů, víkend volá! V sobotu dopoledne jsem si pro jistotu ještě jednou pustila recept a....prásk ho! PIVO! Jak jsem mohla zapomenout na pivo? Zrovna já?! Taková důležitá ingredience! Je pravdou, že ten den zvítězila lenóra nad mlsností, takže jsem to riskla bez piva. A taky to šlo :)  Vše ostatní jsem si upravovala k obrazu svému. Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, k smrti nenávidím v burgeru kyselé okurky. Absolutně chápu Jamieho manželku a děti, že se nad tím ošívají. Tohle je něco, co prostě z burgeru vytahuju a odkládám na okraj talíře.
Místo majonézy Jamie používá bílý jogurt smíchaný s worcesterem. Sice jsem se trošku bála, ale Jamiemu věřím,  a vyplatilo se. Ostatně jako vždycky. Měla jsem boule až za ušima a má týdenní touha po burgeru byla konečně uspokojena! Když jsme ho vzala do rukou a začala mi po nich stékat šťáva z masa smíchaná s jogurtem a já se zakousla, cítila jsem se jako v sedmém nebi. Nic mě v tu chvíli nemohlo potěšit víc.

Pro rýpaly typu - "Ježiš fůůůůůj, hamburger", bych jen ráda zdůraznila, že maso drží pohromadě pouze díky ingrediencím. Ani v jednom z nich není vejce, strouhanka či jiné podobné lepidlo. Oba burgery jsou jen lehce potřené olivovým olejem, dělané na grilu/pánvi zatížené hrníčkem/hrncem s vodou, tudíž ne, nekoupou se v litrech oleje. Takže vzato kolem a kolem, když pomineme majonézu v prvním burgeru a bílou houskou u obou, je to vlastně zdravé jídlo ;) Navíc nevidím na bílém pečivu nic špatného.
Což mě přivádí k zamyšlení na téma "zdravá výživa". Ano, i já jsem měla půl roku zpátky hubnoucí záchvat a jedla jsem pravidelně malé porce. Jedla jsem dokonce tak pravidelně malé porce, že jsem jedla téměř každou hodinu a půl. V danou chvíli jsme nedokázala sníst větší porci, ale za chvíli jsme měla hlad. Pak jsem si přečela úžasnou knihu.

K Francii mám svůj jistý osobní vztah a zatoužila jsem po nějaké dobrotě z jejich kuchyně, proto jsem zvolila tuhle kuchařku. Mireille tady zase doporuče jíst jen 3x denně. Takže jak to vlastně je? Madame Cajthamlová říká 5x denně a všichni výživáři a dietáři ji přitakávají. Mireille zase říká 3x denně, tak kdo má pravdu? V tu chvíli jsem se začala smát, hodila jsem za hlavu rady všech dietářů, výživových poradců a já nevím koho všeho, začala jíst podle sebe a řídit se zdravým selským rozumem. U nás v rodině se odjakživa razilo heslo "tělo si řekne". Takže když si tělo řekne o Kolonády, které miluju, tak si je prostě dám. Bez výčitek a s chutí. Když si tělo po alkoholové eskapádě řekne o pálivý majonézový salát? Šup tam s ním! Samozřejmě, že nesním Kolonády na posezení (jen půlku) a že majonézový salát nejím denně. Ale když už si něco takového dávám, dávám si to s chutí, požitkem a bez výčitek. A je mi dobře :) Co jsem si od Mireille převzala, je její ZRS. ZRS = zázračný ranní smetánek a snídávala ho její prateta. Dřív jsme nesnášela ovesné vločky, pokud nebyly nějak upravené. Nikdy mě nenapadlo tak jednoduché kouzlo, jako na ně použít mixér. Podle Mireille má ZRS spoustu variant, je to na každém. Já si třeba dělám ZRS podle její kamarádky - bílý jogurt s laktíkama, lžíce rozmixovaných oříšků (někdy mandle, někdy lískáče, na co mám zrovna chuť), dvě lžíce rozmixovaných vloček, 1 lžička lněného oleje a půlka šťávy z pomeranče. A ač jsem nedokázala pochopit, jak někdo může snídat jogurt, už to chápat začínám. Jsem z Moravy, takže klobása k snídani pro mě není žádný problém. Nicméně po letech jsem vzala na milost i ten jogurt :)
Tím se dostávám k tomu, na co jsem postupem let přišla. Chutě člověka se v průběhu života mění. Člověk má jíst s rozumem, ale nic si neodpírat. Pak mu to totiž chybí, jednou se neudrží, odříkané pochutiny se přejí a silná vůle jde do háje, ruku v ruce s celou zdravou výživou a jejími pravidly. Každý jsme jiný, takže každému vyhovuje něco jiného. Pokud někomu vyhovuje jíst 5x denně malé porce, prosím. Pokud někdo jí 2x denně, prosím. Nejlepší je vykašlat se na všechny odborné a zaručené rady a řídit se svým tělem a zdravým rozumem. Však ono si tělo řekne :)
Pracovnímu týdnu zdar, já si jdu dát ke svačině ďábelský salát s rohlíkem ;)