Ferda Mravenec - práce všeho druhu

Mé zabydlování pokročilo zas o kousek dál. Nejdřív to začalo kapající baterií v kuchyni. Nezbylo, než ji vyměnit. A jelikož každý z nás má činnost, u které má poněkud chatrnější nervy, stala se výměna baterie takovou trgikomedií. On leží pod kuchyňskou linkou a bojuje, ona stojí nad ním a drží dvířka od linky, aby ho neustále nebouchala do kolene. On se vyškrábe nahoru, snaží se baterii sundat, ale nejde to. Takže pomalu začíná soptit a opět se skládá do pidi prostoru. Ona už začíná tušit průšvih. Když se konečně zadaří a baterie se hne z místa, on zjistí, že skrz otvor ty hadičky prostě neprotáhne. V zoufalství zavyje. Ona už ví, že proud sprostých slov a nadávek už je hodně blizoučko. Nicméně hurá, vymontováno! Takže vzhůru přimontovat tu novou. Pěkně s úsměvem namontovat hadičky do baterie, dát silikon, aby to hezky drželo....a jeeee! Krátká hadička. A už to jede! Ona má chuť vraždit a říká si, proč sakra aspoň jednou nemůže jít něco normálně, hladce....lovení staré hadičky v koši, otírání silikonu,....ale ouha, ona i ta krátká hadička dosáhne tak tak....on leží zoufale pod linkou, rozdýchává, nadechuje se a statečně se snaží vyhrát boj s lítou šelmou. Ona to psychicky nevydrží a navrhne, aby ji tam pustil. Slízne si samozřejmě monolog "Já sám mám problém to tam vůbec dorvat, to chci vidět, co s tím jako budeš dělat ty". Načež ona odvážně návrh zopakuje. "Hm, no prosím, tak si montuj" pronese posměvačně vstávající z pod linky a odkráčí vedle telefonovat. Ona zasedne, po chvíli okukování zjistí, co a jak a pak jen houkne, jestli to dotáhne, nebo se s tím má mordovat sama až do konce. On stále posměvačně "A co jako?" Ticho, nabručené "hm", vnoření se pod linku a už se jede do finále! Ona si oddechne, že už je to snad u zdárného konce a v duchu přemýšlí, proč se nikdy nepoučí a nepustí ji tam aspoň to zkusit a vždycky to musí být se spoustou ironických řečí naznačujících "Já, chlap, to nezvládnu, tak nevím, co tam chceš dělat ty, ženská. Ale fajn, pojď, ať je od tebe klid." Asi už to holt jiné nebude:)
Kutilství, tentokrát už One man show (spíš woman), pokračovalo hraním si na Bořka Stavitele. Skládala jsem knihovničku. A jelikož nevládnu nějakým extra vybavením, montovala jsem pomocí kladívka a šroubováku. Pěkně růčo. Po 3 hodinách pilné práce jsem došla kýženého konce!

Jsem sice Ferda Mravenec - práce všeho druhu, ale zvednout tenhle vehikl se mi prostě nepodařilo :( Sousedi neotvírali, tak nezbývalo než počkat do neděle do večera na kamaráda - siláka. Čímžto mu ještě jednou děkuji za pomoc :) Ač byla neděle večer, nedalo mi to a nakonec jsem se pustila do vyprazdňování tašek a plnění poliček. Ještě nejsem u konce, ale konečně mám knihovničku, kterou jsem vždycky chtěla. Už se vidím, jak sedím a jen tak koukám na hřbety knih, to mě totiž vždycky nesmírně uklidňovalo.

Ruce se mi klepou po téhle montáži snad ještě teď, ale  potřebovala jsem dodělat jednu drobnost...

Nu a protože jsem si zvykla u vyšívání poslouchat audioknihy a chybělo mi asi 30 minut do konce Nemesis od Nesba, pustila jsem se do svého několikaletého restu pro babičku s dědou. Pozitivní je, že už se pomalu rýsuje výsledek :)

Když jsem nakousla toho Nesba - davové šílenství ohledně jeho knih moc nechápu, mě 2 z jeho 3 knížek až tak nenadchly...Možná je to tím, že jsem je nečetla papírově, ale ušima. Nicméně si myslím, že to tím až tak nebude. Prostě Nesbo není úplně můj šálek kávy. Kupříkladu takový Lars Kepler (když už jsme u těch severských autorů) mě s jeho Hypnotizérem chytil hned na začátku a nepustil mě do posledního slovíčka.
Ale to jen taková vsuvka, když už je hlavním tématem knihovnička :)