O jídle

Poslední roky se snažím kultivovat. Co? Spíš koho – sama sebe J Louisa Hay ve své knize „Miluj svůj život“ píše, že ať už začneme duchem či tělem, vždy postupem času vyvstane potřeba začít měnit i tu druhou část. Aby taky ne, když dohromady tvoří celek. Je tedy jedno, kde začneme.

Vím o jedné oblasti, kde mám velkou mezeru. Řekla bych, že hlavně proto, že informací k tomuto tématu je tolik, že to jednomu nadělá v hlavě pěkný guláš. Ano, guláš je víc než vhodné slovo, protože se jedná o jídlo. Nikdy jsem neuznávala jednostranně zaměřenou stravu. Je skvělé, když někomu funguje paleo, ketonová dieta, nízkosacharidová dieta, bezlepková dieta, raw strava, makrobiotika či třeba stravování podle krevních skupin. Já ale zastávám názor, že jíst se má všechno. A hlavně sezónně. Já vím, kdo mě zná osobně, tak teď kroutí hlavou. Já sama totiž se svým BMI spadám do 1. stupně obezity J Nicméně se tu nechci pasovat do role všechno vím, všechno znám a můj názor je nejlepší. To určitě ne. Spíš se chci (i sama pro sebe) zamyslet nad hysterií, která provází jídlo v dnešní době.

V čirém zoufalství jsem letos v lednu uhnula ze svého celoživotního názoru na jídlo, dle mě založeného na selském rozumu (samozřejmě nevylučuju, že můj a váš selský rozum nemusí souznít). A to takovém, že příroda není blbá a ví, co dělá. Už náš pan profesor napsal v jednom ze svých článků, že konec konců i strychnin je 100% přírodní. To je sice pravda. Ale dovolte mi ještě ocitovat jednoho moudrého muže jménem Paracelsus – dávka dělá látku jedem. Co z toho tedy plyne? Že zastávám názor, že jíst se má všechno, ale s rozumem. Mně osobně dává největší smysl jíst sezónně a lokálně. Poslední roky také omílané, a zřejmě moderní, téma. Ale…tohle mi opravdu smysl dává. Jahody v prosinci prostě nemůžou být zdraví prospěšné (leda by je přinesla Maruška od dvanácti měsíčků). Slyším kde koho brblat, že ta rajčata jsou úplně bez chuti! No považte, rajčata v prosinci a bez chuti, to je vrchol! Jak si to ta rajčata vůbec mohla dovolit?! Já jsem tuto zimu vynechala většinu zeleniny (vyjma kořenové) a ovoce, nebo aspoň jsem se o to snažila. Zodpovědně můžu říct, že za celou zimu jsem neměla jediné rajče, okurku nebo papriku. Proč? Protože v zimě v našich končinách nerostou, tudíž nejsou ani sezónní, ani lokální. Spousta lidí se mě ptala, jestli mi jako zelenina nechybí? No, nechybí. V zimě na ni prostě chuť nemám. A tady právě narážím na tu spoustu (dez)informací, které se na nás valí ze všech stran. Není to tak dávno, co se v pořadu paní doktorky Cajthamlové pranýřovalo máslo. Margarín, jedině margarín! A dneska, ejhle, se ukazuje, že ono to máslo vlastně není tak úplně špatné a možná si to páni vědci cca 10 let mysleli úplně špatně. A možná nakonec za všechno nemůžou tuky, ale cukry. Nebo třeba taky zelení mužíčci s fialovýma tykadlama. Líbí se mi názor Margit Slimákové, že se mají jíst hlavně věci, které prošly co nejmenším průmyslovým zpracováním. To má, podle mě, hlavu a patu. Jistě, opravdu nám můžou škodit semínka a slupky rajčat, cuket, okurků a já nevím jaké další zeleniny, jak tvrdí bezlektinová dieta. Konec konců že tabák je zdraví škodlivý se taky nevědělo hned a nějakou dobu trvalo, než se na to přišlo. Možná čeká stejný osud část zeleniny a všechny luštěniny. A jistě, nikde není psáno, že když to lidé jedí X století, že je to i zdraví prospěšné. A nebo je? Kdo ví.  

Jak jsem napsala už na začátku, sama nemám v otázce jídla jasný názor. Dává mi smysl jíst sezónně a a lokálně a jíst co nejméně jídel vysoce průmyslově zpracovaných. Uvedení do praxe je ovšem potíž, protože jsem prostě závislák na sladkém a na „nezdravých jídlech“. Ale další otázkou je, zda jsou ta jídla opravdu nezdravá, nebo zda je to jinak? Za příklad budiž nám hamburger. Ten má své příznivce i zapřisáhlé odpůrce. Jenže když si takový burger uděláte doma, tak co do něj dáte? Já třeba kvalitní mleté hovězí, ke kterému přidám sůl, pepř, hrubozrnnou hořčici a tymián, které udělám na pánvi s troškou olivového oleje. Dále tam dám nějaké rajče, salát, červenou cibuli, domácí majonézu (tzn. Olej, vejce, hořčice, sůl, pepř, citron) a nahoru nějaký dobrý sýr, třeba cheddar. Tak a teď si to můžeme rozebrat. Za maso mě pochválí paleo dietáři, ale odsoudí vegani, vegetariáni a fanatičtí bezobaláci. Na obhajobu mi nepomůže ani to, že je maso koupené z Angus farmy, kde jsou krávy na zelené louce. Jedeme dál. Sůl, pepř, hrubozrnná hořčice, tymián a olivový olej – no tak proti soli by mohli protestovat lékaři, ale snad jedině v případě, že bych do masa vysypala půl slánky. Rajče – vegani/vegetariáni jásaji, bezlektinoví hrozí prstem. Salát, červená cibule – snad všichni spokojení. Domácí majonéza – ouvej, vejce problém kvůli cholesterolu, olej problém, protože olej je přece průšvih, v bezlektinové dietě se navíc neuznává řepkový ani slunečnicový a majonéza samotná je velké téma. No a sýr, opět bych nepochodila v bezlektinové, kde se bere kravské mléko jedině od určitého druhu krav a obecně se poslední dobou proti mléčným výrobkům dost brojí. A houska, o té snad ani mluvit nebudu. Tu odsoudí totiž úplně všichni. Tak, poté, co jsem naštvala 90% lidí vyznávajících určitý druh stravování mi dovolte jednu poznámku pod čarou. Já neútočím na nikoho z vás. Pokud vám váš způsob stravování vyhovuje, skvěle! Jen se tím snažím naznačit absurditu dnešní doby, kdy vždy z nějaké potraviny uděláme viníka za všechny naše zdravotní problémy, a co jiná „dieta“, to jiný viník. 100 lidí 100 různých názorů, ale ve výsledku bude burger vadit většině, ačkoli každému z jiného důvodu. To je to, co jsem tím chtěla říct. Že pod tíhou všech možných diet a odborných názorů se nám vytratil zdravý rozum, který nám napoví, co je pro nás vhodné a co ne.

Mimochodem o tomto tématu se krásně zmiňuje i Bejby máma, která píše, že jeden z jejích kamarádů prohlásil, že "Je hrozný, že se musí psát knihy o tom, jak máme jíst." Věrná pravda, ale bohudík za to. A stejně tak se mi moc líbí tento článek, kde autorka píše, že ne všechno zdravé musí být pro každého vhodné.
Třeba mi na mé další cestě pomůže kniha od Margit Slimákové - Velmi osobní kniha o zdraví. Pak už "jen" zbývá ovládnout své závislé chuťové buňky :)