Upekla jsem balkánský koláč, na který jsem se štelovala měsíc, s chutí jsem si udělala pálivou poléfku z červené čočky a nakonec jsem se pustila do druhého kola zápasu se svou troubou a upekla muffiny. Poléfka se píše s V, že? :) Samozřejmě, ale kdo zná pohádku Strach má velké oči, tak pochopí. Kdo nezná, vřele doporučuju, protože loupežník Bujón v podání R. Hrušínského a čarodějnice Maggi v podání I. Janžurové jsou bezkonkurenční! A právě čarodějnice Maggi píše vývěsní tabuli a přemýšlí "Polévka je s f nebo s v? F je hefčí." Od té doby se u nás doma zásadně vaří poléFka :)
Co se týče muffinů - jsou výborné i bez vejce :) To jsem totiž měla v lednici, takže putovalo do sklenice s teplou vodou, aby se zahřálo...A jak jsem tak měla radost, že zas konečně něco kuchtím, poletovala jsem jak čamrda, rozdělila těsto do košíčků a....a hele, vejce! Vejce si dál spokojeně hoví ve sklenici s teplou vodou, zatímco má být v těstě, které už je pro změnu na 12 částí! To jsou ale způsoby. Odvážnému štěstí přeje, riskla jsem to i bez toho líného vejce, které se nepřihlásilo, že v těstě chybí, a muffiny jsou vynikající :) Jen se trochu rozpadají, ale chuťově jim to neubralo. Pouze jsem místo margarínu použila máslo a příště uberu cukru, ale jinak opravdu mňámózní!
Tak to by byl průlet mým víkendovým kuchtěním :) Přecházím k části dvě, kterou bylo šití. Už před dlouhou dobou jsem se tady chlubila obrázky od Oringle. S Peťkou se známe 11 let, letos to, myslím, bude rok dvanáctý. Spojil nás totiž společný ústav, který jsme obě navštěvovaly :) A ač nás vítr zavál každou na jiný konec Republiky (a to doslova), stále jsme v kontaktu - čímžto velký dík pokroku moderních technologií. Sice na ně občas nadávám, ale jestli jsem jim za něco vděčná, je to kontakt. Kontakt s lidmi mně nesmírně blízkými, ale bohužel, prostorově dosti vzdálenými :( Slovo dalo slovo - ty mně obrázky, já tobě běhouny a nové povlaky na polštáře k novému koberci :) Myslím, že můžu prozradit, že Peťka má s běhouny ještě jisté plány - sama jsem zvědavá na výsledek! Tak tady jsou :)
Když už jsem byla v tom, konečně jsem se pustila i do běhounu na stůl pro sebe a do přehozu na pračku. Ta totiž, chudinka, ještě při stěhování v Klatovech utržila pár odřenin. Ono s těmihle schody se ani není co divit...
Zbytek látky ještě mám, v budoucnu by z ní teoreticky mohl být pidiubrus na konferenční stolek a polštáře na gauč...ale to je hudba hodně vzdálené budoucnosti :)
Poslední z mých radostí, která se mi o víkendu poštěstila, bylo zalehnutí ke knížce. Miluju knihy Zdeny Frýbové, zejména jejího Malinkatého kreténa, Robina, Robina druhého a jeho rodinu. Mojí srdeční záležitostí zůstává stále a pořád Z neznámých důvodů. Četla jsem ji několikrát a asi vždy bude mojí NEJ knihou...je mi blízká hlavně tím, že sama v podobném oboru pracuji. Nicméně o víkendu jsem se vrhla do literatury krapet jiné. Falešní hráči. Psáno ve spolupráci s Mudr. Plzákem o třech manželských párech, jejich životy se, díky poťouchlosti osudu, protnou, a vše, co se do té doby skrývalo, vyplave na povrch...a počáteční větička, že "podobnost není čistě náhodná, ale záměrná, protože takovýchto lidí je mezi námi většina", je sice děsivá, ale trefná...
Ty dobroty vypadají luxusně,obzvlášť balkánský koláč.
OdpovědětVymazatNO a tvoje tvoření je moc pěkné,Ať jsou to povlaky,běhouny,
ale třeba i jehelníčky z minula.
Frýbovou čtu taky moc ráda.
Blani děkuju :) Já doufám, že konečně prohloubím své přátelství s šicím strojem a nebudu furt jen vyhrožovat :)
VymazatVšimla jsem si, ráda okukuju, co se u Vás děje, hlavně co zrovna čtete :) Frýbová je totiž ohromný relax a zároveň i nenásilně poučná, proto ji mám tak ráda.