Vánoce kam se podíváš

Když jsem dneska jela z Prahy žluťákem, byla jsem vykulená, že hrají koledy....není sníh (pro mě Bohu dík, pořád se totiž belhám s ortézou a s berlema), v práci pořád stejný zmatek a ač letos peču poprvé cukroví, takže to opravdu prožívám, tak stejně nemám pocit, že ani ne za týden už bude Štědrý večer. Co jsem začala chodit do práce, pořádně nic nestíhám. Nemůžu si zvyknout na vstávání ve 4:40, nemůžu si zvyknout, že před 6:00 si musím pípnout na vrátnici, nemůžu si zvyknout, že když potřebuju k doktorovi nebo něco zařídit, musím si brát propustku....podtrženo shrnuto, po šesti letech na vysoké, kde byla naprostá volnost, je to pro mě teď náročné. Chtěla jsem udělat úžasný příspěvek o tom, jak jsem tvořila vánoční věnce, přidělávala vystřihovánky do oken, protože mám větší byt....ale ani na to nezbyl čas. Vystřihovánka sněhuláka mi tu pořád vyčítavě leží na stole, a ne a ne ji dodělat. Buď není čas, nebo nálada....sněhulák asi, chudák, zůstane až na příští rok, o to víc se budu snažit, aby byl krásný a nebylo mu to líto. Věnce jsem letos dělala jednoduché. Na tvorbu jsem se sice těšila, ale shánění propriet s berlema mě dost brzdilo a když jsem nemohla sehnat korálky už ve třetím obchodě, opustily mě i poslední zbytky naděje a jednoduše jsem koupila kde co bylo, protože už mi to bylo v podstatě jedno. Hořkost z toho, že nemůžu pořádně chodit, a že v Budějcích bych naprosto přesně věděla, kam jít....na chvíli se ozvala nezahojená rána jménem Budějce. Holt každá rána chce svůj čas, protože jak známo, pouze on je ten nejlepší lékař :) Jak už jsem řekla, pořádně nic nestíhám, tak tedy holt příspěvek o vánoční tvorbě s měsíčním zpožděním :)

Tvůrčí nepořádek musí být :)

 Věnec na stůl jsem ladila do filajova, aby mi ladil k fialové stěně. Diskokoule se mi sice moc nelíbí, preferovala bych, kdyby byly matné, ale nedalo se jinak - i tak mám radost :)

Vystřihovánky, které mi slouží přes tři roky, příští rok se snad do "party" přidá i ten chudák sněhulák...