Tak trochu šicí týden

Minulý týden jsem byla nezvykle aktivní s jehlou a nití. Po středečním prototypu šátku s čelenkou jsem se ve čtvrtek pustila do takzvaných kostlivců, nebo-li restů. Jeden bohužel nemůžu prozradit, protože to je překvapení. Ale přinzám se, že poskakuju jak na trní, až dojde na předání! Jednak jsem zvědavá, jestli se dotyčnému bude líbit a pak se těším, až se naprosto narcisticky pochlubím fotečkama :) Obzvláště ta jedna je opravdu povedená!
Dalším restem byl kapesníčkovník. Návod TU. On to vlastně nebyl ani tak rest. On to byl mnohem víc osobní konflikt :D poprvé jsem jej zkoušela dva roky zpátky v Klatovech. Jenže jsem nevěděla, jak sešít rohy. Vznášela jsem sice dotaz, ale odpovědi jsem se nedočkala, tak z toho byl takový chudáček mrzáček. Nicméně mamča ho i přesto statečně nosila (díky, mami). Podruhé a s pocitem, že takovou jednoduchou věc už teď dám bez mrknutí oka, jsem se do něj pustila tak před dvěma měsíci. Takové rohy jsem přece šila i na podprdelníky, a jak se mi povedly! No jo, frajerka...rohy se mi sice povedly, ale 1,5 cm jsem naměřila opět jinak, než jsem měla. Hela se mě snažila povzbudit, že mini kapesníčky tam narvu určitě! No nic, druhý pokus šel do koše. Do třetice všeho dobrého i zlého. Vůbec se mi do toho nechtělo. Ale nakonec jsem nechuť překonala a vyplatilo se :)

Můj menší šicí Maraton pokračoval v pátek, kdy bylo plánováno šití televizní sovy. To je, prosím pěkně, sova, která se tváří jako polštář, ale vepředu má kapsičku na ovladače :) O půlnoci jsem byla doma, jako Popelka :) sovičce jsem ještě během víkendu obšila oči a nos - přiznám se, že nejsem zdatná švadlenka a věděla jsem, že na stroji by to dobře nedopadlo. Proto zvítězila touha mít sovičku krásnou nad mým egem a potupně jsem dané části přilepila. Snad příště, za půl roku, za rok, až jednou budu velká...včera večer jsem u Vražed z Midsomeru sešila i "cpací díru", už jen přidělám mašli na ouško a sovička může putovat k mamce do obýváku.

Teď přijde menší jehelníčková spoušť. V sobotu jsme měly po 3 měsícíh sraz od Bellet. Inu, bylo nás poskrovnu a bylo hrozné horko, ale nevadí, i tak jsme si prodloužily život o několik let. Předmětem na výměnu byl opět jehelníček. Hodně holek při zimním srazu odpadlo, řádila zrovna nějaká epidemie nepříjemných nachlazení, takže holky nedorazily a jehelníček měly přichystaný. Nechci býti fouňa, ale stejně jsme se sešly opět v nízkém počtu a obměnila se nám pouze půlka osazenstva :) Ale nevadí, my jsme si to užily i tak, smůla hlavně pro ostatní :)

ode mne - skončil opět u Hely :)

od Pavly - ještě jednou děkuji :)

dárek pro jednu milou osůbku

Jeden z posledních kostlivců, který nezůstal v pověstné skříni, byla výšivka Matyldy pro mou drahou Peťulu. Už někdy v zimě jsem jí slíbila, že jí Matyldu vyšiju. Pravda, říkala jsem, že nevím, kdy bude hotová. Ale jelikož šlo o jednobarevku (ty mám moc ráda), nečekala jsem, že to bude tak dlouhé. Snad se čekání vyplatilo a já už se moc těším, do čeho ji Peťka zakomponuje a jak bude vlastně finálně vypadat. Ode mne putuje opravdu pouze výšivka, zbytek je na majitelce :)

Jelikož mi z víkendu zůstala taková klidnější pouze neděle, tak jsem jen lenošila. K snídani jsem si rozpekla croissanty, k tomu kávička, pomerančový džus a Dobrý ročník. Volnou jízdou jsem s obědem přeskočila zpátky do Čech a k obědu měla jitrnici, jakou svět neviděl :) Jitrnici jsem pekla na česnekových bramborách, recept, a samozřejmě jsem zapíjela poctivě vychlazenou plzničkou. Přiznám se, i tak jsem se cítila ještě k večeru jako soudek...

K večeru na mě padla nějaká špatná nálada a vůbec se mi nechtělo dnes do práce. Jelikož jsem byla pořád hrozně plná od oběda, večeře byla odlehčená. Na špatnou náladu jsem si nalila skleničku vína a otevřela svoji osvědčenou klasiku, která na mě má uklidňující účinky - Z neznámých důvodů...