Plechovková mánie

Rozhodla jsem se odtajnit vám další zákoutí mé duše. Nebo by bylo vhodnější napsat "další z mých posedlostí"? :) To už nechám na Vás. Na začátek bych ráda předeslala, že nejsem fotograf, neumím si udělat to správně zátiší, aby se daný předmět vyjímal, atd...proto mi odpusťte, že jsou to fotky obyčejné a nijak upravené, aby se líbily. Plechovky jsou nafocené na svém obvyklém místě. Tedy na místě, kam patří a kde je mám ráda (krom jedné plechovky na okně, proti světlu nefotí ani takoví barbaři jako já). Ale dost psaní a vzhůru na plechovkovou exkurzi v mém pidi bytě :)

Tu dolní, s mapou Anglie, miluju od první chvíle!

Vánoční dárek, dnes schovka na barevné izolepy

Dárek ještě z dětství, z Německa

 

od maminky na bavlnky

další z mých oblíbených, na svíčky

vánoční dárek od maminky po mém obdivování "káry" v obchodě

původně mamčina, dnes moje na odstřižky

vylovená doma na půdě, s proprietama pro vodní dýmku

na spaghetti

netřeba popisku, že? :)

účel je jasný, za její koupi jsem dost bojovala

trochu křivá rekonstrukce...

vylovená na půdě, nádherná!

narozeninový dárek od Marušky

vánoční dárek, ve větší má Lumpejz mlsky, v menší je podzimní výzdoba

můj poslední úlovek

Jelikož jsou plechovčičky má srdeční záležitost, ráda bych k některým z nich napsala něco víc. Plechovka s motýlky a telefonní budka. Obě jsou z Marks&Spencer...nešťastně jsem tam přešlapávala, kterou vzít. Nakonec ale zvítězila budka! Moc se mi líbí nápad, že z každé strany někdo stojí :) Nakonec se mamča slitovala, vzala si motýlí plechovku a pak doma záhadně zjistila, že do ní nemá co dát a že já ji určitě využiju líp. Jupííííííííííí, radost byla veliká. Ještě, že já tu svoji milovanou maminku mám (a nejen kvůli plechovkám)!
Vedle plechovky s proprietama na vodní dýmku stojí váza. Můj vlastnoruční výtvor z keramického tábora. Ne, že bych měla vyloženě talent, ale když se zrovna zadařilo, některé kousky se docela vydařily.
U čeho se chci určitě zastavit je plechovka na špagety. A hlavně u její splečnosti po pravé straně. Původně jsem neměla po stěhování kam dát dlouhou skořici, kterou občas používám na vánoční věnec. Putovala do vázy. Pak jsem zjistila, že mi docela překáží dřevěné jehlice, takže putovaly za skořicí. Při zkoumání tajů půdy u babidědy (už se mi tímhle spojením podepisují i na pohledy:)) jsem našla po prababi švadleně nádherný vyšívací kruh a v našem starém šitíčku i hřib. Hned jsem si to odvezla a nadšeně si udělala takový svůj uklidňující koutek na parapetu. Kašpárka jsem dostala ještě jako dítě na Vánoce. Samozřejmě, že z druhé strany má smutnou tvář, ale tu já si na sebe otáčím nerada. Za vyšívacím kruhem je ještě formička na mýdlo/tlačený perník/..., kterou jsem dostala od babidědy a mamči, když byli na výletě beze mě (myslím, že jsem tehdy budovala slávu a velikost Drůbežářského závodu a nemohla si vzít dovolenou).
Plechovka na cereálie...ta je z Kiku a stála mě takovou menší hádku. Ne každý má totiž pochopení pro posedlosti tohoto typu :) Takže Hynek protestoval, že je to další krám do bytu a na co ji chci. Odvíjelo se to klasicky, že jsem ji tam vztekle vrátila, že za ty kecy mi to nestojí, ale nakonec plechovka opouštěla obchod s náma. Upřímně řečeno, už si nepamatuju, co k tomuto šťastnému konci vedlo, protože věrna svému znamení jsem odcházela nasupená, jako býk, kterého dráždíte červeným hadrem...A ano, vím, že to se mnou není jednoduché :)
Od Hynka mám i plechovku na bonbony. Jedno odpoledne šli s bráchou střílet ze vzduchovky a hledali něco, co pověsí na strom jako terč...za záchranu téhle krasavice jsem moc bojovat nemusela, Hynek jednoduše pokrčil rameny, zakroutil hlavou (řekla bych, že už začínal chápat, že na plechovky mi nemá sahat) a vynořil se o chvíli později se starým plecháčkem. Že Hynek pochopil, že má posledost plechovkama všeho druhu je vážná, dokazuje i tato fotka :)

To takhle jednou přikvačil z obchodu a vytasil se s tímhle! Prý když ji viděl, tak si na mě vzpomněl a vzal mi ji :)
Své malé plechovkové království jsem Vám představila. A abych příliš nevybočovala ze zajetého koloritu příspěvků, tak něco málo z šicího koutku.
Při (ne)pravidelném přojíždění blogů jsem narazila u Janičky na návod na čelenku. Je krásně jednoduchý, blbuvzdorný, a přesto jsem měla nakonec hlavu jak ve svěráku :) Jelikož jsem se držela rady, že guma ke zbytku se má prošít poctivě, prošívala jsem poctivě. Ó jak jsem si nadávala, když jsem pak musela párat, aby se mi hlava nerozskočila vejpůl!
Týden před tím jsem na tvoření viděla Věrku, že si šije tunelový šátek. Tyto dva projekty se mi spojily, do toho se přidal fakt, že mi den před tím dorazily látky od Evičky a už to jelo! Návod na tunelový šátek jsem našla tady. Nebyla bych to já, kdybych nepárala. Tady pro změnu kvůli tomu, že jsem byla moc hrrr a pořádně jsem nečetla...a šátek neprotočila lícem ven...nu napodruhé už to bylo správně a já už jsem dneska samozřejmě vyfintěná v nové sadě. Ještě se chystám udělat si i náramek na ruku, abych ladila úplně a mé ulítlé srdíčko mohlo zajásat ještě víc, než jásá teď.