Předvánoční a vánoční čas

Dlouhá odmlka, já vím. Ale před Vánoci toho bylo tolik, že na psaní nebylo kdy. 18.12. poslední den v práci a pak dlooooouhé vánoční prázdniny, až do 4.1.2016! Musela jsem stihnout tolik věcí, že jsem po počítači ani nevzdechla. Ještě v den odjezdu k mamce jsme dodělávala poslední vánoční dárek a bylo to tak tak :)

Jelikož jsem byla v Praze, nešlo samozřejmě vynechat návštěvu trhů na Staromáku, to by byl hřích! Na škole v ČB jsme měli tradici, že jsme každé Vánoce chodili na punč...po dostudování jsme se ale rozprchli na všechny světové strany (a to doslova) a bylo po tradici. Naštěstí s dvěma "účastníky zájezdu" byla možnost sejít se v Praze, tak jsem toho patřičně využila a tradici jsme přenesli  :)

Letos jsem se rozhodla, že konečně upeču vánočku! Štelovala jsem se na ni už loni, ale okolnosti rozhodly jinak, na vánočku bohužel nedošlo :( No jo, vánočka....to se to řekne, ale jak se, sakriš, plete vánočka ze šesti dílů?! Následovala podrobná instruktáž TU, málem jsem si u toho ruce zamotala...jenže na čem to vyzkoušet? U vánočky samotné na to čas nebude. Moje geniální mami to vymyslela na jedničku. Obě jsme velké milovnice šátků, takže už jen zbývalo vybrat přibližně stejné velikost a mohla se plést vánočka nanečisto.

Vypadala celkem hezky, takže nezbývalo než se pustit do akce. Inu, mé velké sebevědomí začátečníka se mi velice rychle vrátilo. Těsto krapet překynulo, takže se trhalo a pletení se stalo menším adrenalinovým zážitkem. Děkovala jsem za předchozí trénink, díky kterému jsem ani jednou nezaváhala a vánočku upletla víc než rychle.

A v čem že zamlely boží mlýny tak rychle? Inu, zapomněla jsem na cukr...Chybami se člověk učí a příští rok už budu vědět, jak na vánočku a taky že s ní musím zacházet v rukavičkách, protože je to sváteční dáma, která má své manýry a neodpouští sebemenší zaváhání :)

Stromeček jsme letos měli vskutku pidi, ale při vycházce starou Prahou jsme se zatoulaly s mamčou na vánoční skleněné ozdoby. Růžový ježeček nás uhranul na první pohled a pak už se košík plnil jedna radost. Samozřejmě nesmí chybět každoroční fotka s "dárečkem" :)

Lumpík dostal k Vánocům pískacího plyšového hada. Byla to láska na druhý pohled (na ten první to byla hračka, která pískala na dva způsoby a kterou stihl během 24 hodin rozcupovat a odoperovat tak, že i pískátko vypreparoval jako zkušený operatér). Ruku v ruce s láskou k hádkovi šly i různé spací i nespací polohy

Takhle Lump asistuje, když sedím u stolu.

Rozhodl jsem se, že budu pes s hadí hlavou

Počasí bylo spíše jarní, než zimní, čehož jsem využila k běhu. A kdo říká, že v Praze není krásně, tak pěkně kecánkuje :)

Svátky utekly jako voda, rychle se přehouply do nového roku a koloběh začíná od začátku. Věřím, že tento rok bude minimálně tak dobrý, poučný a nádherný, jako ten loňský!