Cestou necestou

Když se na to tak dívám, prošla jsem té naší Republiky docela dost. Největší skok, nejen kilometrový, ale i životní, byl při přechodu z gymplu na vysokou. Od té doby je to pár kilometrů sem, pár tam...tiše doufám, že vzhledem k dalšímu studiu se tady alespoň na 4 roky zastavím a vydechnu. Neustálé stěhování je dost vyčerpávající. Člověk si musí hledat stále nové lidi kolem sebe, zvykat si na zvuky nového bytu a vlastně i celého domu, balit, nosit, vybalovat, zjistit co je v okolí, kde se dá nakoupit, kde se dá zajít na pivo...ne, že bych neměla radost z toho, že si zařizuju byt. Ale když je to potřetí během roku a půl, člověka to už ani netěší. Ať to člověk rozestaví jak chce, postupem času stejně stěhuje sem a tam, dokud to není k jeho obrazu. Nejtěžší je vytvořit si znovu domov. Domov ve slova smyslu, že se tam člověk cítí příjemně, bezpečně a rád se tam vrací. Bohužel, nějakou dobu trvá, než si člověk zvykne, že právě tady má své nové doma, protože ze začátku se tam cítí hrozně cizí, přestože je obklopen svými věcmi (a psem). Žádné začátky nejsou lehké a stejně jako se vším, je nutné se s tím porvat. A jak známo, nejlepší lékař je čas :) Plzeň je letos Evropským hlavním městem kultury, snad mi to pomůže překonat ony těžké začátky a vykompenzují mi to zážitky spojené právě s toutou akcí :)

Kde všude jsem bydlela/studovala/pracovala