Něco nového, něco starého...

Více než rok jsem se na svém blogu neobjevila....on totiž ten uplynulý rok byl dost intenzivní a plný změn...Tak jen takový rychlý průlet :)
Hned na začátku roku mi přišlo milé překvapení od mojí milované Peťulky...Je to už druhá knížka, kterou od ní mám a jsem moc hrdá na to, že se jí daří plnit její sen!

Chvíli na to se to začalo kazit v práci...a to tak, že velmi. Začalo to jít do míst, kam Slunce nesvítí, rychlostí blesku. Žel nedá se, to je život. Bohudík se mi podařilo najít práci, která mě baví a dokonce v oboru, který jsem vystudovala. Nicméně se poněkud míjelo datum ukončení jedné práce a datum začátku druhé. Ale kdo by neměl radost z prázdnin?! Pohoda musí být

Konečně jsem se dostala i k šití podle Belletky, samozřejmě za pilné asistence svého věrného, milovaného, líného Lumpáše, který má dar uložit své tělo vždycky tam, kde se to nejméně hodí :)

 Nicméně dílo se nám nakonec podařilo :) Nevím, kdo k tomu přispěl víc :) Musím přiznat, že s objednáváním "vycpávadel" nemám moc zkušenost, takže se řídím komentáři...ale chyba lávky! Asi jsem se měla zeptat rovnou odborníků, protože místo výztuhy na podprdelníky mi přišlo něco, na co jsme hleděla, jako tele na nová vrata. Ano, je to přesně to, na čem tak spokojeně chrupe Lumpík. Nu což, nakonec jsem to využila jako plnidlo a duté vlákno putovalo pod postel :) K látkám od Šárky jsem přidala výšivku a myslím, že se dílo nakonec povedlo :)

Přišel srpen a s ním i narozeniny....vyrazila jsem hned ráno do Tesca, abych sehnala salát Lollo biondo a pár dalších nezbytných ingrediencí na výrobu kytky. Cestou z nákupu jsem to vzala přes sklep a po chvíli lovení jsem vítězoslavně vyrazila s vykrajovátkem na perníčky. Nu, nebudu zastírat, práce mi to dalo až až. Zejména při motání prvních 3 růžíček jsem myslela, že špejli vzteky zlomím, salám sním a bude. Nakonec jsem ale vytrvala a výsledek stál za to! Pravda, nebyla bych to já, kdyby se něco nesmlelo. Zůstal mi navíc kousek párku, tak jsem chtěla být jednou za dobráka. A jak jsem tak krájela ten zbytek Lumpíkovi, brala jsem to i se svým prstem. Hlavní dílo bylo naštěstí hotové, ale nebylo svázané a naaranžované se salátem do půllitru (jinam se kytí nevešla:)...pomohl obětavý soused, který statečně držel a já motala a motala, aby to drželo :)

Prázdniny uplynuly a se změnou práce přišla i nabídka dodělat si PhD. A jelikož jsme většinou po zápisu chodili do hospody, nemohla jsme tuto tradici opominout. Nicméně v Plzni nikoho moc neznám, studovala jsem v Českých Budějovicích, tak jsem to vyřešila snídaní v kavárně a pak návštěvou výstavy Šangri La v místním muzeu. Musím uznat, že to byl příjemně prolenošený den :)

V průběhu roku se mi podařilo i pár kuchařských počinů. Konečně jsem se dostala ke zvěřině! Kromě kančího se šípkovou jsem dělala i jelínka na víně a brusinkách s žemlovo-perníkovým knedlíkem. Oba recepty jsem brala od svého kamaráda, který mě vlastně ve vaření žene pořád výš a dál :)

Život se loni neměnil jen mě...moje nejdražší spolužačka z vysoké a kamarádka v jedné osobě též měnila působiště, takže bylo potřeba zajet na poslední divoký víkend do Budějovic...a jelikož to vyšlo během adventu, nemohli jsme opominout naši tradici ze školy a nezajít na punč. Mimochodem měli tam vynikající jablečný mošt s Jägermeisterem = )

Vánoce se kvapem blížily a jsou místa, kde se Ježíškovi musí trochu pomoct. Konkrétně ve FN Plzeň. Druhý rok tam probíhal Strom splněných přání. Na stránkách mají vánoční stromek s ozdobami a každá ozdoba je jedno oddělení, kde jsou přání pacientů z LDN, hematoonkologie a jiných smutných oddělení.

Jelikož jsem letos trávila první vánoce bez mamči, zdobila jsem doma trochu víc než jindy.

Jak už jsme psala na začátku, loňský rok byl intenzivní a plný změn. Ty změny mi zasahují do života ještě teď. Některé jsou pozitivní a radostné, některé jsou bolestné a smutné. Ale to je život. Vždycky je něco za něco. A jak se říká - aspoň člověk ví, že žije :)